Hydrogel je pomalu objevovaný fenomén, jde o podivnou hmotu, která se skládá z přírodních prvků (jíl, voda a stopové prvky kovů). Hydrogel má velmi zajímavé a užitečné vlastnosti, a to fyzikální i chemické. Dokáže absorbovat až třistanásobek svého objemu. Chemicky je stabilní, netoxický, tedy ekologický, lidskému organismu nezávadný (inertní) a je využíván v desítkách oborů od lékařství (kontaktní čočky, náplasti, proti popáleninám, umělé klouby, …), zahradnictví a zemědělství (podpora růstu a zdraví rostlin, o 70% menší potřeba zalévání, optimální výživa přímo od kořínků), sanace a rekultivace (výsadba nových i vzrostlých keřů a stromů, velkoplošná výsadba, špatná půda a nedostatek vláhy), hydrogely se používají hojně v kosmetice, ale třeba i v armádě.
Hydrogel si můžete objednat například na webu s prozaickým názvem hydrogel.cz, kde dostanete různé frakce a formy hydrogelu pro rostliny. Nejčastěji objednávaným hydrogelem je hydrogel pro rostliny a dekorativní hydrogel pro řezané květiny. Hydrogel dodá vaší zahradě nebo truhlíku nové možnosti, rostliny budou zdravější a při tom se o ně nebudete muset více starat. Zalévání klesne na 30% času a hlavně nákladů na vodu, voda je zadržena v hydrogelu a rostina si sama postupně vláhu bere. Voda tak již nemizí do hlubších vrstev a neplýtvá se!
]]>
Než si motorovou pilu pořídíme, ideálně si nejdříve projdeme co nejvíce prodejen a nasbíráme co nejvíce informací. Vždy si můžeme vyzkoušet několik různých značek a typů, pak se teprve rozhodnout pro tu nejlepší. Motorová pila se nevybírá jen dle technických parametrů, ale i dle toho, zda padne dobře do ruky, je vyvážená, minimálně hlučná a zda ji lze lehce nastartovat a dolít palivo nebo olej, stejně tak je důležitý český návod k obsluze. Řetězové pily se dělí na elektrické a motorové. Motorová pila není hračka a práce s ní vyžaduje zvládnutí veškerých technik, nechcete si přece proklestit končetiny, tolik jich zase nemáme. Dobré je vzít na školení také potomstvo, které by mohlo se zubatým nástrojem přijít do styku.
Už jste vyzkoušeli nový HYDROGEL?
Motorové pily – elektrické řetězové pily
Pokud chceme pracovat s menším objemem dřeva u domku nebo v zahradě, určitě je pro nás elektrická řetězová pila dobrou volbou, podmínkou je ale elektrická přípojka, takže žádné velké vzdálenosti. Oproti pile benzínové je elektrická mnohem méně náročná, co se provozu týče, krom mazání řetězu nepotřebuje žádnou další údržbu. Problémem by mohl být o něco nižší výkon, zpravidla v rozmezí 1600 a 2200 W. Elektrické pile v neposlední řadě vadí vlhké prostředí, takže určitě není v pořádku ji nechat na dešti.
Motorové pily – řetězové benzínové pily
Ruční řetězové pily poháněné spalovacími motory se řadí do tří kategorií – pily profesionální, farmářské a hobby. Existují ale určité vlastnosti, které by pily měly mít ve všech třech kategoriích. Kvůli bezpečnosti je to hlavně brzda řetězu, která během mrknutí oka zastaví tah v případě, že se řetěz přetrhne. Na životnonost má vliv to, zda je pila na konci lišty opatřená ozubeným unášecím kolečkem, nebo se řetěz otáčí pouze po plechovém nástavci. Ostatně – čím delší lišta, tím delší řetěz a tím je i pracnější celková údržba a také větší možnost, že se stroj porouchá. Délka lišty beztak není pro běžnou práci nijak podstatná.
Přehled typů (klikněte pro zvětšení)
Rizika při práci s pilou
Riziko úrazu je pochopitelně poměrně vysoké, takže je třeba použít pevné boty, pracovní rukavice, neplandající oděv a ochrannou mřížku před obličej či alespoň brýle a pokud pracujeme v lese, hodí se ochranná přilba. Pro práci s řetězovou pilou se prodává i speciální oblečení s ochrannou vrstvou ze speciálních umělých vláken, které ucpou řetěz v pile, pokud o něj nechtěně zavadíme nějakou částí oděvu, čímž se vlastně na poslední chvíli zabrání těžkému úrazu.
Původním místem výskytu slunečnice je oblast Severní Ameriky, kde roste už takřka jedno tisíciletí. Krátce po vpádu Hernána Cortése se tato krásná rostlina dostává i do Evropy, kde se na ni poměrně dlouhou dobu pohlíželo jako na ryze okrasnou rostlinu bez možnosti komerčního využití. Hojně uctívána byla už Aztéky, kteří slunečnicemi zdobili své kněžky. Dnes nám kněžky na této univerzální rostlině připravují pochoutky, řepkový olej hraje jednoznačně druhé housle. Také semínka jsou zdravá a chutná, ať už je chcete loupat nebo jste líní a jíte je neloupaná.
Už jste vyzkoušeli nový HYDROGEL?
Něco málo o historii slunečnic
Zářivě žluté květy slunečnic se krásně vyjímaly v evropských parcích a botanických zahradách. Počátkem osmnáctého století však bylo zjištěno, že semena slunečnice skrývají doslova obrovské množství oleje, takže se brzy začala pěstovat i jako rostlina užitková. V roce 1716 bylo mimochodem vynalezeno zařízení k lisování oleje z jejích semen, od toho okamžiku se slunečnice ostatně pěstuje ve velkém a opouští výsluní botanických zahrad. Dnes můžeme spatřit gigantické plantáže plné slunečnic zejména v jižní Evropě, například Toskánsko je jimi takřka přeplněno.
Využití v kuchyni – slunečnicový olej a semínka
Co se týče kuchyňského využití, krom slunečnicového oleje je možné použít loupaná slunečnicová jádra – a to hned na dva různé způsoby – buď syrová nebo pražená. Tato jádra se používají k přípravě oblíbeného slunečnicového chleba a dělají zajímavějšími různé saláty ze syrové zeleniny či ovoce. Semena slunečnice obsahují pro zajímavost zhruba 50% oleje, 30% bílkovin a 20% glycidů.
Stavba těla slunečnice
Stonek slunečnice je silný, dutý a vzpřímený a stejně jemně ochmířený jako listy, které jsou velké, srdčité a žilkované. Slunečnice má složené květenství, zářivě žluté korunní plátky lemují zlatohnědý terč, který se skládá z mnoha drobných trubkovitých květů.
Slunečnice v lékařství
V lékařství užíváme slunečnicový olej pro snížení hladiny cholesterolu v krvi, není to ale jediné možné využití. Důležitý je i pozitivní účinek tohoto oleje na zmírnění svalových bolestí, odvar ze slunečnicových plodů má zklidňující účinky. Jako dekoraci můžeme využít usušené květy slunečnic, na podzim se takové květinové aranžmá doma opravdu skvěle vyjímá.
Někteří škůdci jsou patrní na první pohled, jiné musíme pozorně hledat. Abychom byli schopni případné škody na rostlinách zjistit včas, věnujeme při zálivce také trochu času prohlídce jejich zdravotního stavu. Důležité je pečlivě prohlédnout listy a špičky výhonů. Jen rychlý zásah může ještě zabránit šíření škůdců a chorob, které nemusí zůstat jen u jediné rostliny. Výskyt chorob a škůdců mohou ovlivnit i pěstitelské chyby, rostliny jsou například umístěny na nevhodné místo.
Už jste vyzkoušeli nový HYDROGEL?
Listové mšice
Mšice (zelené nebo hnědočerné) sají na poupatech, mladých listech a výhonech, napadají zejména muškáty. Listy samotné jsou po jejich řádění lepkavé, stočené či zkadeřené. Často za to ale mohou i některé druhy mravenců. Ty využívají lepkavé exkrementy mšic k výživě vlastních potomků. Příčinou výskytu mšic je i příliš teplé nebo příliš vlhké počasí, případně i oslabení rostliny přílišným přehnojováním. Pokud snížíme vzdušnou vlhkost, napadení obvykle brzy vymizí.
Napadení sviluškami
Listy jsou v případě napadení tímto parazitem na spodní straně šedé s jemnými zámotky, na horní straně se světlejšími tečkami. Příčinou výskytu a množení svilušek je opět jako u mšic buď velká teplota, vlhkost nebo oslabení rostliny přehnojením. Napadení sviluškami se dá snadno předejít, je třeba místnost s rostlinami řádně větrat a udržovat v okolí rostliny konstantní teplotu s nepříliš velkou mírou vlhkosti.
Popálení sluncem
Načervenalé, nahnědlé nebo šedavě stříbřité zbarvení listů, které se objeví jen na určité části rostliny (na té obrácené ke slunci). Může jít nejen o škodu způsobenou prudkým slunečním žárem, ale i lehkým nočním mrazem. Preventivně je proto třeba vybírat pro rostliny správná stanoviště. Před poškozením ozonem ale bohužel neexistuje účinná ochrana.
Nedostatek živin
Nedostatek živin je důsledkem žloutnutí starších listů. Rostlina je v dolních partiích holá, bez listů a vypadá nezdravě nažloutle. U některých choulostivějších rostlin se tyto příznaky objeví i třeba při dlouhotrvajících deštích. Nedostatek živin je způsoben špatným hnojením, nebo právě silnými dešti, které vyplavují živiny ze substrátu.
Samotné slovo ratan znamená v malajském dialektu tyč, z oblasti jihovýchodní Asie se začal šířit do Anglie a do Evropy už v 17. století. Tajemství jeho výroby spočívá v použití plazivých, popínavých nebo šplhavých lián z čeledi arekovitých, pralesních rostlin, které dosahují několikametrových délek a jsou parazity na zbytku pralesa. Je to opravdový kus divočiny stočený a propletený pro naše pohodlí. Ratanový zahradní nábytek je jedinečný, pocit sedět na ratanu je opravdu jiný, měkký a zároveň ne úplně komfortní, zkrátka v sepjetí s přírodou.
Už jste vyzkoušeli nový HYDROGEL?
Ratanový zahradní nábytek u nás
V době, kdy se začal ratanový zahradní nábytek vyskytovat ve větší míře na tuzemském trhu, byl přijat s velkým nadšením. Byl totiž nejen lehký, ale i snadno přenosný, tvarově velmi variabilní a dle slov výrobců měl mít i dlouhou životnost. Do exteriéru je ovšem vhodný jen ratan neloupaný, který je zbaven svrchní části kůry s ostny, zbývající část jej totiž před občasným deštěm dobře uchrání. Při čištění je možné jej vodou klidně i polít, ale třeba v takové kaluži už by si ratan moc dobře nehověl.
Nadšení z ratanu časem poněkud ustoupilo, na třeba jen trochu prudším větru ztrácí pružnost a rychle se láme. Proto ratan dnes najdeme spíše v koupelnách a zimních zahradách, kde na něj povětrnostní vlivy nemohou dosáhnout. Pokud se nám zdá, že sousedé mají prakticky celoročně “pletená” křesla umístěna venku, nejspíše se nejedná právě o ratan. To, co vypadá jako materiál čistě přírodní, bude nábytek z polyetylenového či polyesterového vlákna Hularo, Wicker, Mirotex, Kettalux nebo Wittex vyplétaný ručně na hliníkové konstrukci. Takovému materiálu nevadí teploty v rozmezí mínus třicet až plus šedesát stupňů Celsia, ale odolnost a ruční práce samozřejmě celý nákup může citelně prodražit.
Na “oživení” a údržbu ratanového nábytku se používají speciální přípravky, odstraňovače šedi z dřevěného zahradního nábytku nebo tzv. “restaurátory”, které zesílí barevný tón a lesk tvrdého dřeva, ochrání jej před dalším zašednutím a pomáhají při odolnosti vůči vodě. Aplikace je snadná – restaurátory se prodávají obvykle v hobby marketech ve formě nejrůznějších sprejů. Stačí pouze nastříkat a poté utřít suchým hadříkem. Na dřevěný nábytek by měl prodejce poskytovat záruku minimálně pět let, pokud tomu tak není, zboží asi nebude kvalitní. Dvouletá záruka je příliš málo, dejte si proto dobrý pozor!
V obchodech je k vidění velmi rozsáhlá nabídka zahradního nábytku. Od těch levných a skoro nepoužitelných plastových židlí, přes smrkové židle a lavice po designové kousky v ceně desítek tisíc korun. Při výběru a nákupu zahradního nábytku, hraje roli vyjma pořizovací ceny celá řada faktorů. V tomto článku vás donutíme k menšímu zamyšlení, co musí zahradní nábytek splňovat, co je navíc, co vlastně nepotřebujete. Určitě se zamyslete nad praktickými vlastnostmi nábytku, zvláště pak, pokud nedisponujete velkými úložnými prostory nebo zahradním domkem.
Už jste vyzkoušeli nový HYDROGEL?
Důležité otázky před nákupem zahradního nábytku
1) Bude nábytek výhradně na zahradě, a to po celou sezonu, nebo jej budeme přenášet pod střechu pokaždé, když jen trochu zaprší? V tomto případě je samozřejmě důležité zohlednit materiál, potažmo jeho hmotnost.
2) Máme k dispozici prostor pro jeho ukládání mimo letní sezonu? Tedy, je možné jednotlivé židle například stohovat?
3) Velmi důležité jsou možnosti údržby – můžeme každý druhý rok napouštět dřevo lazurou?
4) Je nábytek, jenž jsme vybrali, opravdu vhodný pro prostředí naší venkovní terasy nebo chaty?
5) Jaké jsou naše nároky na nábytek a kolik kusů židlí potřebujeme?
Cena zahradního nábytku není všechno
Před 25 lety vnikl do českých zahrad nábytek z polypropylenu, který přitahoval nové uživatele nízkou hmotností a samozřejmě i nízkou cenou. Povrch tohoto nábytku je ale plný statické elektřiny, takže bohužel na sebe přitáhne velmi snadno prach a různé nečistoty, podobně tak na slunci se brzy rozpálí a není možné na něm dlouho sedět, tedy pokud se nechce člověk zalít hektolitry vlastního potu (řešením je koupit textilní sedák, ale to pak bude cena výrazně odlišná cca 600 korun za kus). Při výběru zahradního nábytku je třeba dávat pozor i na stabilitu, to znamená, že ještě v prodejně zkontrolovat židli či křeslo na rovné ploše, zda nám trošku “nekulhá”. Jinak by hrozilo v dohledné době její prasknutí. Pozor na otřepy a ostré hrany které mohou vzniknout při výrobě nebo manipulaci a transportu.
Zahradní nábytek ze dřeva
Dřevěný nábytek občas napadnou plísně či houby, nábytek proto při takovém stavu věcí opláchneme a použijeme čistící prostředek na dřevo, klidně opakovaně. V případě stálých potíží vyzkoušíme prostředek se silnou koncentrací chlóru, který naneseme na napadené části. Pokud nepomůže ani to, zbývá jen hrubá síla. Tedy smirkový papír a mazivo na ohebné části.