Než si vůbec pilu pořídíme, je ideální, když si můžeme vyzkoušet hned několik různých značek a pak se rozhodnout pro nejlepší. Vybíráme totiž nejen dle technických parametrů, ale i dle toho, zda pila padne dobře do ruky, je vyvážená, minimálně hlučná a zda ji lze lehce nastartovat a dolít palivo nebo olej, stejně tak je důležitý český návod k obsluze. Řetězové pily se dělí na elektrické a motorové.

Elektrické řetězové pily

Pokud chceme pracovat s menším objemem dřeva u domku nebo v zahradě, určitě je pro nás elektrická řetězová pila dobrou volbou, podmínkou je ale elektrická přípojka, takže žádné velké vzdálenosti. Oproti pile benzínové je elektrická mnohem méně náročná, co se provozu týče, krom mazání řetězu nepotřebuje žádnou další údržbu. Problémem by mohl být o něco nižší výkon, zpravidla v rozmezí 1600 a 2200 W. Elektrické pile v neposlední řadě vadí vlhké prostředí, takže určitě není v pořádku ji nechat na dešti.

Motorové řetězové pily

Ruční řetězové pily poháněné spalovacími motory se řadí do tří kategorií - pily profesionální, farmářské a hobby. Existují ale určité vlastnosti, které by pily měly mít ve všech třech kategoriích. Kvůli bezpečnosti je to hlavně brzda řetězu, která během mrknutí oka zastaví tah v případě, že se řetěz přetrhne. Na životnonost má vliv to, zda je pila na konci lišty opatřená ozubeným unášecím kolečkem, nebo se řetěz otáčí pouze po plechovém nástavci. Ostatně - čím delší lišta, tím delší řetěz a tím je i pracnější celková údržba a také větší možnost, že se stroj porouchá. Délka lišty beztak není pro běžnou práci nijak podstatná.

Rizika při práci s pilou

Riziko úrazu je pochopitelně poměrně vysoké, takže je třeba použít pevné boty, pracovní rukavice, neplandající oděv a ochrannou mřížku před obličej či alespoň brýle a pokud pracujeme v lese, hodí se i ochranná přilba. Pro práci s řetězovou pilou se prodává i speciální oblečení s ochrannou vrstvou ze speciálních umělých vláken, které ucpou řetěz v pile, pokud o něj nechtěně zavadíme nějakou částí oděvu, čímž se vlastně na poslední chvíli zabrání těžkému úrazu.

foto: dolmar.cz, nakupka.cz

Něco málo z historie

Zářivě žluté květy slunečnic se krásně vyjímaly v evropských parcích a botanických zahradách. Počátkem osmnáctého století však bylo zjištěno, že semena slunečnice skrývají doslova obrovské množství oleje, takže se brzy začala pěstovat i jako rostlina užitková. V roce 1716 bylo mimochodem vynalezeno zařízení k lisování oleje z jejích semen, od toho okamžiku se slunečnice ostatně pěstuje ve velkém a opouští výsluní botanických zahrad. Dnes můžeme spatřit gigantické plantáže plné slunečnic zejména v jižní Evropě, například Toskánsko je jimi takřka přeplněno.

Využití v kuchyni

Co se týče kuchyňského využití, krom slunečnicového oleje je možné použít loupaná slunečnicová jádra - a to hned na dva různé způsoby - buď syrová nebo pražená. Tato jádra se používají k přípravě oblíbeného slunečnicového chleba a dělají zajímavějšími různé saláty ze syrové zeleniny či ovoce. Semena slunečnice obsahují pro zajímavost zhruba 50% oleje, 30% bílkovin a 20% glycidů.

Stavba těla slunečnice

Stonek slunečnice je silný, dutý a vzpřímený a stejně jemně ochmířený jako listy, které jsou velké, srdčité a žilkované. Slunečnice má složené květenství, zářivě žluté korunní plátky lemují zlatohnědý terč, který se skládá z mnoha drobných trubkovitých květů.

Lékařství

V lékařství užíváme slunečnicový olej pro snížení hladiny cholesterolu v krvi, není to ale jediné možné využití. Důležitý je i pozitivní účinek tohoto oleje na zmírnění svalových bolestí, odvar ze slunečnicových plodů má zklidňující účinky. Jako dekoraci můžeme využít usušené květy slunečnic, na podzim se takové květinové aranžmá doma opravdu skvěle vyjímá.

foto: artjozef.com, biolib.cz, seniortip.cz

Listové mšice

Mšice (zelené nebo hnědočerné) sají na poupatech, mladých listech a výhonech, napadají zejména muškáty. Listy samotné jsou po jejich řádění lepkavé, stočené či zkadeřené. Často za to ale mohou i některé druhy mravenců. Ty využívají lepkavé exkrementy mšic k výživě vlastních potomků. Příčinou výskytu mšic je i příliš teplé nebo příliš vlhké počasí, případně i oslabení rostliny přílišným přehnojováním. Pokud snížíme vzdušnou vlhkost, napadení obvykle brzy vymizí.

Napadení sviluškami

Listy jsou v případě napadení tímto parazitem na spodní straně šedé s jemnými zámotky, na horní straně se světlejšími tečkami. Příčinou výskytu a množení svilušek je opět jako u mšic buď velká teplota, vlhkost nebo oslabení rostliny přehnojením. Napadení sviluškami se dá snadno předejít, je třeba místnost s rostlinami řádně větrat a udržovat v okolí rostliny konstantní teplotu s nepříliš velkou mírou vlhkosti.

Popálení sluncem

Načervenalé, nahnědlé nebo šedavě stříbřité zbarvení listů, které se objeví jen na určité části rostliny (na té obrácené ke slunci). Může jít nejen o škodu způsobenou prudkým slunečním žárem, ale i lehkým nočním mrazem. Preventivně je proto třeba vybírat pro rostliny správná stanoviště. Před poškozením ozonem ale bohužel neexistuje účinná ochrana.

Nedostatek živin

Nedostatek živin je důsledkem žloutnutí starších listů. Rostlina je v dolních partiích holá, bez listů a vypadá nezdravě nažloutle. U některých choulostivějších rostlin se tyto příznaky objeví i třeba při dlouhotrvajících deštích. Nedostatek živin je způsoben špatným hnojením, nebo právě silnými dešti, které vyplavují živiny ze substrátu.

foto: orchidej.net, google.cz

Ratan a český trh

V době, kdy se začal ratanový nábytek vyskytovat ve větší míře na tuzemském trhu, byl přijat s velkým nadšením. Byl totiž nejen lehký, ale i snadno přenosný, tvarově velmi variabilní a dle slov výrobců měl mít i dlouhou životnost. Do exteriéru je ovšem vhodný jen ratan neloupaný, který je zbaven svrchní části kůry s ostny, zbývající část jej totiž před občasným deštěm dobře uchrání. Při čištění je možné jej vodou klidně i polít, ale třeba v takové kaluži už by si ratan moc dobře nehověl.

Nadšení z ratanu časem poněkud ustoupilo, na třeba jen trochu prudším větru ztrácí pružnost a rychle se láme. Proto ratan dnes najdeme spíše v koupelnách a zimních zahradách, kde na něj povětrnostní vlivy nemohou dosáhnout. Pokud se nám zdá, že sousedé mají prakticky celoročně “pletená” křesla umístěna venku, nejspíše se nejedná právě o ratan. To, co vypadá jako materiál čistě přírodní, bude nábytek z polyetylenového či polyesterového vlákna Hularo, Wicker, Mirotex, Kettalux nebo Wittex vyplétaný ručně na hliníkové konstrukci. Takovému materiálu nevadí teploty v rozmezí mínus třicet až plus šedesát stupňů Celsia, ale odolnost a ruční práce samozřejmě celý nákup může citelně prodražit.

Na “oživení” a údržbu ratanového nábytku se používají speciální přípravky, odstraňovače šedi z dřevěného zahradního nábytku nebo tzv. “restaurátory”, které zesílí barevný tón a lesk tvrdého dřeva, ochrání jej před dalším zašednutím a pomáhají při odolnosti vůči vodě. Aplikace je snadná - restaurátory se prodávají obvykle v hobby marketech ve formě nejrůznějších sprejů. Stačí pouze nastříkat a poté utřít suchým hadříkem. Na dřevěný nábytek by měl prodejce poskytovat záruku minimálně pět let, pokud tomu tak není, zboží asi nebude kvalitní. Dvouletá záruka je příliš málo, dejte si proto dobrý pozor!

foto: eshop.bobr.cz, farej.cz

Důležité otázky pro nákup

1) Bude nábytek výhradně na zahradě, a to po celou sezonu, nebo jej budeme přenášet pod střechu pokaždé, když jen trochu zaprší? V tomto případě je samozřejmě důležité zohlednit materiál, potažmo jeho hmotnost.

2) Máme k dispozici prostor pro jeho ukládání mimo letní sezonu? Tedy, je možné jednotlivé židle např. stohovat?

3) Velmi důležité jsou možnosti údržby - můžeme každý druhý rok napouštět dřevo lazurou?

4) Je nábytek, jenž jsme vybrali, opravdu vhodný pro prostředí naší venkovní terasy nebo chaty?

5) Jaké jsou naše nároky na nábytek a kolik kusů židlí potřebujeme?

Cena není všechno

25 let nazpět vnikl do českých zahrad nábytek z polypropylenu, který přitahoval nové uživatele nízkou hmotností a samozřejmě i nízkou cenou. Povrch tohoto nábytku je ale plný statické elektřiny, takže bohužel na sebe přitáhne velmi snadno prach a různé nečistoty, podobně tak na slunci se brzy rozpálí a není možné na něm dlouho sedět, tedy pokud se nechce člověk zalít hektolitry vlastního potu (řešením je koupit textilní sedák, ale to pak bude cena výrazně odlišná - asi 800 korun za kus). Při výběru zahradního nábytku je třeba dávat pozor i na stabilitu - to znamená ještě v prodejně zkontrolovat židli či křeslo ještě na rovné ploše, zda “nekulhá”, jinak hrozí v dohledné době prasknutí. Je třeba i zkontrolovat přejetím dlaní, zda nevznikla při výrobě na plastové židli ostrá hrana.

Dřevěný nábytek občas také napadnou plísně či houby, nábytek proto při takovém stavu věcí opláchneme a použijeme čistící prostředek na dřevo, klidně opakovaně. V případě stálých potíží vyzkoušíme prostředek se silnou koncentrací chlóru, který naneseme na napadené části. Pokud nepomůže ani to, zbývá jen hrubá síla. Tedy smirkový papír a mazivo na ohebné části.

foto: eshopbobr.cz, nejzahradninabytek.cz, garten.cz

První nákup

Postavili jste si na zahradě bazén a napustili do něj křišťálově čistou vodu? Pak si raději pořiďte i základní přípravky na údržbu vody, jinak se vám bazén brzy promění v typický vesnický rybník. A na kolik že vlastně taková základní výbava přijde? Připravte si zhruba tisícovku. Ovšem tyto výdaje budou na nic, pokud nebudete dodržovat postup, který výrobci bazénů i k nim určené chemie doporučují.

Jak pečovat o vodu v bazénu

Dbejte na to, aby pH vody bylo v rozmezí 7 a 7,4. Pravidelně je dobré kontrolovat i chlór, který musí být pod 0,5 mg/l a přidávat  i přípravek proti tvorbě řas, stejně jako látky proti zakalení vody. Kontrolujte i funkčnost a čistotu filtrace, udržujte dno a stěny bazénu čisté, slouží k tomu ostatně kvalitní speciální prostředky. Péči o vodu značně zjednoduší bazénové plachty, které zabrání padání hrubých nečistot (větvičky stromů aj.) a odpařování vody včetně chemických látek. Krycí plachta na menší bazén stojí zhruba 1500 korun. Jen o doslova pár korun dráž pořídíte solární plachtu - ta chrání bazénovou vodu před špínou, ale také dokáže využít sluneční energii pro ohřev. V noci, kdy je někdy vzduch chladnější než voda, také brání jejímu ochlazování. Jste-li ochotni investovat čtyři tisíce korun nebo víc, pořiďte si raději poloautomatické či automatické vysavače. Ty se po bazénu pohybují samy, takže ušetříte za prvé čas a za druhé zbytečné běhání kolem. Do základní výbavy patří i kartáč, kterým snadno vyčistíte nečistoty ze dna i stěny bazénu.

Jak začít?

Základem je čištění vody filtračním zařízením a odstraňování hrubých nečistot (jako jsou listí, tráva nebo hmyz) síťkou nebo učinněji bazénovým vysavačem. Potom teprve můžeme vodu čistit chemicky, před každým čištěním je třeba změřit hodnotu pH. Tu se doporučuje kontrolovat minimálně dvakrát za týden. Pokud o prázdninách panují tropická horka a bazén je celý den hojně navštěvovaný, je samozřejmě lepší vodu kontrolovat denně.

foto: profimag.cz, aquasport.org, mtd-sro.cz