Všichni jistě znáte ty oranžové malé rybky z japonských/čínských zahrad, jedná se o kapříky Koi. Pokud si chcete pořídit některého z těchto krasavců a nevíte kde je sehnat, napište si o bližší informace na tompro@email.cz.

Pokud budete mít cestu do Ostravy, můžete si je rovnou odvézt, na výběr máte ze stovky různě velkých kapříků.

Nahoře vidíte strakatého kapra Koi (zhruba dvouletý), dole pak kocoura Baracka (8 měsíčního) alias mistra porybného

Nahoře - botanická zahrada

Dole - japonská zahrada  

Nahoře - čínská zahrada

Dole - zahrada u moře

Nahoře - hradní zahrada

Bambus je souhrnný název pro několik rodů stálezelených dřevnatých trav z čeledi lipnicovitých, podčeleď Bambusovité. Největší druhy dorůstají výšky až 40 metrů. Bambus slouží jako mnohostranný materiál pro podobné účely jako dřevo. Může být použit jako materiál pro konstrukci staveb, výrobu nástrojů, nábytku, ale i papíru a oděvů, nebo také jako potravina.

Ve středověku se v Číně z bambusu vyráběly zbraně a mnohé jiné nástroje. Je to doložená informace ze starých Čínských obrazů. V moderních kung-fu filmech jsou také oblíbené.

Bambus má tenké listy s lichozpeřenou žilnatinou,které vyrůstají přímo z jeho dutého kmenu.

Dělení bambusů

(zdroj:Wikipedia)

Podle účelu

• Travní sekačky
• Obilní sekačky
• Křovinořezy

Podle chodu pracovního nástroje

• rotační (břit stroje se otáčí - sklízený materiál je zde řezán)
  • strunové
  • nožové
  • řetězové
  • bubnové
• lištové (břity vykonávají kmitavý pohyb sem a tam - materiál je zde stříhán vícečetnými nůžkami na dvou protiběžných lištách)
  • samovazný stroj (samovaz)
  • obilní kombajn (sklízecí mlátička)** sekačka s vlastním pohonem

 Podle způsobu pohonu

• s vlastním motorem
  • spalovací motor (nejčastěji zážehový)
  • elektromotor
• sekačka poháněná cizím pohonem
  • manuální lidskou silou
  • silou zvířete (kůň, skot)
  • silou poháněcího stroje (obvykle spalovací motor vznětový)
  • traktorem (jako přídavné nářadí traktoru)

Podle způsobu obsluhy

• nesené (někdy zvané křovinořezy či vyžínače)
• ruční na vzduchovém polštaři
• tlačená či s pojezdem (obsluha sekačku vede)
• pojezdová resp. rider (obsluha na sekačce sedí)

(zdroj: Wikipedia)

Kultura Higašijama (Higašijama Bunka, kultura Východní hory, 1436-1490) je fragment japonské kultury proklamované šógunem Jošimasou Ašikagou. Velice silně vycházela ze zen-buddhistických konceptů wabi-sabi (krása a prostota). Higašijama Bunka kladla důraz na zenové činnosti, jakými byly čajový obřad (sadó), aranžování květin (ikebana), divadlo (nó) a malba inkoustem (sumi-e). Většina z toho, co je dnes považováno za tradiční japonskou kulturu, vzniklo právě v uvedeném období.

Sídlem šóguna Jošimasy se stal Ginkakudži (Stříbrný palác), který se nachází v kjótské čtvrti Higašijama. Palác je charakteristický svou prostou krásou. Stříbro, kterým měl být původně palác pokryt, ale chybí, neboť palác vznikal v době nákladných válek a nepokojů, takže na to prostě nezbývaly prostředky. Velice známou je také kamenná zenová zahrada, typický představitel wabi-sabi askeze. Pouze ten, který dokáže žít zenem, může vychutnat pravou krásu této zahrady. Není žádným tajemstvím, že šógun hojně zval do svých paláců množství věhlasných umělců své doby.

Ginkakudži byl navržen jako čajový dům, tedy čajovna. Jeho architektura a skromná výzdoba dává znát tomu, že zde byl provozován čajový rituál. Složitější dekorace, které je možno nyní v paláci vidět, vznikaly až v pozdější době. Nejvýrazněji se podepsal styl šoin ze 17. století. Jedním z takových elementů byla tokonoma. Mnoho času zde v Ginkakudži trávil také věhlasný malíř Seššú Tójó, éra stála u zrodu též malířské školy Kanó, stejně jako u počátků čajového obřadu čanoju. K formalizování obřadu došlo v 16. století přičinením Sena no Rikjúa0. (zdroj: Wikipedia)